Co dělat? Nenaříkat, analyzovat, diskutovat, organizovat a být solidární

Situace české demokracie je vážná, ale nikoli beznadějná. Možná Babiš nedokáže sestavit vládu, může se podařit, že bude znovu vydán k trestnímu stíhání. V každém případě je vhodné poučit se z nezdaru a pracovat účinněji.

Výsledek letošních sněmovních voleb naplnil nejtemnější očekávání, a možná je dokonce překonal. Všechny dílčí úspěchy – Pirátů, ODS, STAN – blednou ve světle monumentální výhry ANO, podpořené kontingentem Okamurových poslanců, který způsobuje, že jakákoli funkční většina bez jedné z obou protisystémových stran není možná.

Není důvodu revidovat nic na tom, co jsme o hnutí ANO napsali před volbami: svou povahou představuje vážnou hrozbu pro českou demokracii. Je ale evidentní, že se o tom nepodařilo přesvědčit dost voličů. Naopak zdá se, že finální mobilizace vyšla Babišovi. Slabou útěchou nám může být, že jej volil jen zhruba každý pátý občan.

Práce na odhalení pravé podstaty Babišova politického podniku ale nepřišla vniveč, protože velká většina parlamentních stran, ať už pod tlakem svých voličů či z vlastního poznání, se nyní staví k možnosti jakékoli spolupráce s Babišovým ANO veskrze zdrženlivě. Dosavadní postoj sněmovních stran tak ukazuje, že Andrej Babiš nemusí mít nijak snadnou cestu nejen k sestavení vlády, ale mimořádně obtížně se mu může stloukat také sněmovní většina, která by zablokovala jeho vydání k trestnímu stíhání.

Jako příznivý osudový moment se tu ukazuje, že SPD a ANO nemají společně většinu, děkujme za příznivou souhru okolností, která přenesla STAN, TOP 09 i KDU-ČSL těsně přes pět procent. Hlasování o vydání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání tak bude nejdůležitějším politickým konfliktem nadcházejícího období. Je také možné, že poskytne jedinečnou příležitost k mobilizaci občanské společnosti a ke konání masových protestů s cílem vytvořit zdola tlak na poslance, kteří by snad mohli nad vydáním Babiše a Faltýnka z rozličných důvodů – napadá nás jich hned několik – váhat.

To je základní úkol pro nejbližší období. Řádově závažnější úkoly ale čekají ve střednědobém výhledu.

Strategickým cílem demokratických stran musí být vyvolání předčasných voleb, v nichž by obnovily svou sněmovní převahu. Cesta k jeho dosažení se zatím ale nejeví nijak snadná, protože většina, která by měla na rozpuštění sněmovny zájem, se bude hledat velmi obtížně. Proto nejrychlejší cestu k předčasným volbám představuje možnost, že se ani na třetí pokus nepodaří nikomu vládu sestavit. A k tomu, pokud nikdo nebude chtít jít do vlády ani s ANO, ani s SPD, vede přímá cesta. Mohly by příští volby dopadnout hůř? Upřímně řečeno: ANO. Ale spíše ne.

Pro případ, že Babišova vláda vznikne na půdorysu, jehož součástí bude ukončení trestního stíhání, a povězme si rovnou, že si lze těžko představit jakoukoli jinou sestavu než ANO, KSČM a SPD, která by si něco takového „lajzla“, pak se musíme připravit na velmi temné období těžkého defenzivního zápasu o uhájení co nejširšího prostoru svobody a demokracie. Je dobré do něj vstoupit s následujícími zásadami, které mohou prospět i do nejbližších dní.

1. Nenaříkat. Co se stalo, stalo se. K ničemu nepomohou lamenty na český národ, komunismus, kapitalismus, dějiny, složitou dobu či geopolitickou polohu. Rozhodně je hlubokým omylem tvrzení, že většina českých voličů odmítla liberální demokracii. Výsledek ODS naznačuje, že voliči dost možná odmítli pouze nevěrohodné představitele liberální demokracie. Ba nevíme ani, jak velké množství voličů Andreje Babiše jeho spolek – mylně – pokládá za volbu v mezích liberální demokracie. Víme ale, že takových není málo. Liberální demokracie stojí na premise, že všichni lidé bez rozdílu ras, vyznání či sociálního statusu jsou v jádru dobří. Liberálně demokratické strany prohrály dost možná hlavně proto, že se mnozí jejich představitelé v souladu s touto premisou nechovali.

2. Analyzovat. Především je nutné výsledky analyzovat. Za zvláštní podrobnou pozornost samozřejmě stojí debakly Strany zelených i ČSSD, ústup KSČM. Nejedná se o debakl levice, ale o debakl levicových stran. To je rozdíl. O analýzu si říkají také relativní úspěchy Pirátů, ODS a STAN. Musíme se také snažit pochopit, proč se v takové míře lidé přimykají k Okamurovi. Ze všeho nejdůležitější ale bude analyzovat, jak se stalo, že skoro třicet procent hlasů dostal Agrofert. K tomu pár poznámek již dnes.

Na debatách během turné Žlutého barona jsme pravidelně dostávali otázku, co může člověk udělat. Pravidelně jsme na ni odpovídali: „Najděte si aspoň jednoho voliče Agrofertu a rozmluvte mu to.“ Radovali jsme se z desítek příběhů a dopisů, vyprávějících o tom, kde a jak se to komu podařilo. Realita je ale taková, že se jednalo o kapky v moři.

Babiš evidentně plošně zasahuje propracovanou komunikací segment občanů, který vyrazil k volbám s odhodláním dát mu svůj hlas. Zdá se, že mírné zvýšení volební účasti padá na vrub lidem, které dokázal zmobilizovat právě on. Jeho odpůrci totiž jeho voliče neznají a prakticky nic o nich neví.

Cestou na debatu o volebních výsledcích do České televize v sobotu večer mi řekl taxikář: „Všichni, koho znám, ho volit nechtěli. A nakonec má nejvíc.“ Nabízím čtyři základní důvody, proč Babiš vyhrál:

  • Po celou dobu vyprávěl konzistentní a uvěřitelný příběh. Vykreslil v něm sama sebe jako schopného podnikatele, který se vyšvihl, nemůže se tu už ale dívat na ty nepořádky, které způsobují neschopní, žvaniví politici, a tak to přišel napravit. Vyhrnul si rukávy a vše, co vláda udělala dobrého, byla jeho zásluha, zatímco za všechno špatné opět mohli neschopní žvaniví politici. A cokoli proti němu kdokoli namítá, je kampaň neschopných žvanivých politiků, které chce on, schopný podnikatel Babiš, připravit o jejich prebendy. Je to sice beze zbytku lež, ale je uvěřitelná a moc hezky se poslouchá.
  • Babiš vyprávěl tuhle pohádku lidem, kteří byli připravení naslouchat mu, protože jejich vlastní obraz o politické reprezentaci z velké části odpovídal tomu, co jim on o ní říkal.
  • Ovládl komunikační kanály, které optimálním způsobem právě toto sdělení jeho klíčovým cílovým skupinám dopravovaly. Stěžejní roli v tom hrála jeho vlastní média, kompletní Mafra, a v ní nejen Lidové noviny a MF Dnes, nýbrž také stranou pozornosti prakticky zcela stojící, zdarma rozdávané, lokální týdeníky 5+2 a Metro. A samozřejmě také Impuls i obě komerční televize, v nichž si opatřil přízeň a podporu. Jak si cení Andrej Babiš role, kterou pro něj sehrál jeho mág sociálních sítí Marek Prchal, dnes už ví celý svět. Lze říct, že Babiš si koupil klíčové segmenty komunikačních prostředků politické veřejnosti u nás. Politická soutěž je tím fatálně pokřivená. Demokracie, až bude mít znovu tu příležitost, musí v tomto ohledu razantně zasáhnout.
  • Celá politická reprezentace i řada segmentů občanské společnosti včetně tak zvané nové levice ho dlouhodobě podceňovala a nedokázala na jeho vzestup adekvátně reagovat. Bylo a zůstává hrubou chybou, že demokratické strany dávno nepřistoupily k bojkotu jeho médií, jimž svou účastí propůjčují nepatřičnou legitimitu. Bylo též těžkou chybou, že ČSSD kompletní Agrofert nevypudila v květnu z vlády. Jak jsme tehdy psali, byla to její poslední možnost, jak se vymanit z trajektorie směřující ke krachu.

3. Neopovrhovat Babišovými voliči, jen jeho sluhy. K ničemu nás neposune, budeme-li Babišovými voliči opovrhovat. Je třeba rozlišovat mezi prospěcháři, oportunisty, úplatnými manipulátory a jejich oběťmi. Na besedách Žlutého barona jsme pokaždé nabádali besedující v publiku, ať si v každém hypotetickém rozhovoru s Babišovými voliči nejprve nechají vysvětit důvody, které je k takové volbě vedou. Poslední kapitola naší – výsledkem voleb zase o něco aktuálnější – knihy se ostatně jmenuje Andrej Babiš je špatná odpověď na správnou otázku. Když v rozhovoru s Babišovými příznivci vyjdete ze souhlasu s jejich analýzou – opravdu je tu spousta věcí v nepořádku a opravdu polistopadová politická reprezentace zklamala – snáz můžete hledat shodu v tom, že Babiš žádná přijatelná řešení nepřináší.

4. Babišovy voliče vyhledávat, naslouchat jim a mluvit s nimi věcně a vstřícně. Mělo by to jít snadno: je to každý pátý člověk s voličským oprávněním, kterého potkáte na ulici. A zopakujme si tu ještě jednou. Výraz „Koblihy“ vyhraďme pro Faltýnka, Brabce, Prchala, Kubovičovou, Hanče a kroužek nejvěrnějších služebníků bosse. O Babišových voličích dnes už víme i to, že se jedná z velké části o starší lidi, původní elektorát levice. Neznáme je ale důkladně, málo víme o jejich motivacích. Přemýšlejme o nich se zvídavostí. Nepochybně jsou mezi Babišovými stoupenci také oportunisté, nepochybně spousta nenapravitelných fanatiků. Ale také ohromná spousta, zajisté převážná většina, takových, kteří jsou prostě jen oběťmi Babišova podvodu, věří mu tak, jako mu dlouhou dobu věřil třeba Bohumír Rada. Mluvme s nimi s vědomím, že potřebují terapii, nikoli konfrontaci. Fakt, že o nich víme tak málo, navíc prozrazuje, že naše komunikace je uzavřena v bublině, do které nepronikají jejich hlasy. Nelze se tedy pak divit tomu, že naopak naše hlasy nepronikají k nim.

5. Organizovat. Je potřeba zvednout se od strojů a vyjít mezi lidi. Musíme najít jiné komunikační kanály, kterými se k Babišovým voličům dostaneme. Je to otázka tvořivého přístupu k organizační práci, která se týká politických stran, občanských struktur i médií. Právě na Babišova média by se měla zaměřit další fáze snah o bojkot „Babišových výrobků“. Závisí na tom alespoň mírné narovnání zdejšího komunikačního prostředí. Každý ale musí opustit mentalitu, v jejímž rámci si střeží „své jisté“ a musíme začít tvořit nevirtuální, reálné sociální sítě. Je třeba hledat nové cesty a metody, jak se organizovat, jak se k lidem dostat, jak spolu mluvit. Jednou z inspirací pro každého, kdo se tu o něco snaží ve veřejném prostoru, jistě mohou být fenomenální úspěchy Macronova liberálního či Corbynova radikálně sociálnědemokratického proudu. Politické tradice u nás jsou jiné, řádově mdlejší než ve Francii a Anglii. Nebudeme-li se to ale snažit změnit, zůstane to tak na věky.

6. Být solidární. Může se stát, že Babiš sestaví jednobarevnou vládu, že si podporu, třeba od komunistů a Okamury, prostě nějak koupí. Je to nejčernější scénář, ale nikoli nepravděpodobný. Bude pak velmi nebezpečný. Bude mít v rukou represivní aparát a bude se snažit celou společnost dostat nesmlouvavě pod kontrolu. Už teď můžeme vidět, jak média Agrofertu spustila bubnovou palbu, jejímž cílem je zlikvidovat v čele ODS Petra Fialu, aby mohla stranu ovládnout Babišova pátá kolona pod vedením Václava Klause juniora a přivést ji bossovi do vlády.

Politika v demokracii má za všech okolností dva aspekty: snahu formulovat co nejprogresivnější pozici a snahu hledat co nejširší, z povahy systému vždy minimálně většinovou, shodu. Součástí kompetentní progresivní demokratické politiky musí být péče o co nejpříznivější možné podoby takových většin. Příliš mnohá prostředí na tak zvané nové levici, ale i ledaskde jinde, chronicky zanedbávala druhý aspekt, neboť se zcela pohroužila do formulování co nejčistší vlastní pozice. Je to omyl, který vede do ghetta, nikoli k vlivu.

Je čas na úplnou změnu strategie. Spočívá v tom, že i na lidi jako Petr Fiala je nyní třeba hledět jako na naše dílčí spojence. Všechny demokraty bez rozdílu, včetně demokratů v komunistické straně, jako je například Jiří Dolejš, je třeba nyní zahrnovat solidaritou, která se teď opravdu musí stát naší zbraní.

Zdroj.

Proč hnutí ANO 2011 získalo tolik hlasů na úkor tradiční levice?

Proč hnutí ANO 2011 získalo tolik hlasů na úkor tradiční levice? Vedle neobjektivního zpravodajství v soukromých médiích se Babiš umí lépe prodat. Jak říkal Baťa, stačí být o něco lepší než soused a jste úspěšní. Často je to tak, že jeli někdo o 1% v něčem lepší než konkurence, má o 100% vyšší tržby. ČSSD pomohla Babišovi např. prosadit účtenkovou loterii. A pro Babiše, jako otce EET, to byla pečlivě načasovaná kampaň a navíc pro něj zdarma. Stovky tisíc gamblerů hrajících účtenkovku zajisté dali Babišovi hlas ve volbách. Strany na toto byly upozorněny před dvěma měsíci (článek). Marně…

Přečtěte si článek zde.

Volíme Radostné Česko

Děkujeme za přízeň . Máme inspiraci dále prosazovat maximální svobodu jednotlivce v reformované Evropě.

Mimochodem – zeptali jsme se kolegů v naší straně, co si představí v souvislosti s Radostným Českem. Zde jsou některé z odpovědí:

Radostné Česko: 
– Sjednocená společnost
– Svoboda nade vše
– Harmonicky, v lásce a radosti
– Zdravá, spokojená společnost tvořená radostnými jedinci
– Nechceme Česko dojit – chceme tu radostně žít
– V jednoduchosti je síla
– Podpora lidské invence
– Žijeme v nádherné zemi plné schopných a zručných lidí. Pojďme se tedy postarat, ať je naše země radostná – máme vše pro to být Radostné Česko.

Děkujeme za Vaši podporu, že Vám není budoucnost naší země lhostejná a za aktivní účast ve volbách!

Volič se podíval na zoubek Babišově „smlouvě“

Parlamentem označený lhář a komunistický fízl chce s někým uzavírat smlouvu? Uzavřít smlouvu s podvodníkem, lhářem a trestně stíhanou osobou může snad jenom úplný blbec.

Článek si můžete přečíst zde.

Policie prohledává sídlo Ivicy Todoriće, „chorvatského Babiše“

Babišův kámoš Todorić, komunista, oligarcha a pan chorvatského EET, podobně jako STB kandidát za sektu ANO 2011, napáchal v Chorvatsku, Slovinsku a Srbsku neskutečné škody. Nyní jej čeká, stejně jako Babiše, vyšetřování, ostuda a samozřejmě brzy přijde i vězení. Slušní lidé, nevolte prosím u nás rakovinu společnosti! Pokud bude oligarcha premiér, může si ve spolupráci se Zemanem sám sobě zastavit trestní stíhání a dál ve střetu zájmů dojit Česko. Kdyby si voliči Babiše uvědomili, že vše je dražší kvůli němu, včetně pohonných hmot, vezmou ho na vidle.

Zde najdete článek o krocích proti Todorićovi, které podniká Chorvatská policie.

Radostné Česko varuje!

Radostné Česko varuje! Žlutý syfilis polí (biopalivo z řepky) plundruje životní prostředí, vaše peněženky i motory vašich aut.

Boleslav Buzek – ČR se úrovní mezd posouvá mezi rozvojové země

Proč nám za vlády Babiše a Sobotky klesla hodinová mzda ve srovnání s Německem? A proč jsme byli přeřazeni zpět do rozvojových zemí? Jednou ze základních odpovědí je nesvoboda drobného podnikání v Česku a pokles o šest příček v žebříčku zemí Fraserovy ekonomické svobody. Pokud se nic nezmění, vyhlídky máme pochmurné a nepomůže ani demonstrace miliónu socanů za vyšší mzdy… (více v článku včetně žebříčku zemí ekonomické svobody).

Celý článek si můžete přečíst zde.

Předvolební diskuze v pořadu Politické spektrum

Odkaz na videozáznam převolební diskuze zde.

Předvolební diskuze v pořadu Politické spektrum

Přijetí eura znamená další a možná poslední smyčku na našem krku, když druhý konec provazu bude držet banda fízlů v Bruselu, uvedl v předvolební diskusi pořadu Politické spektrum lídr pražské kandidátky hnutí Volte pravý blok www.cibulka.net Petr Cibulka. Podobně jako většina diskutujících zástupců stran a hnutí se tak domnívá, že by Česko euro přijímat nemělo. Podle Jaroslava Kuchaře (Rozumní) by se zavedením eura vstoupila ČR do klubu předlužených, namísto do klubu bohatých.

Podle Hanniga (Rozumní) bylo Česko rovnoprávným členem Evropské unie do přijetí Lisabonské smlouvy. „Lisabonskou smlouvou jsme ztratili právo veta a rozhoduje se tzv. kvalifikovanou většinou. Na tu východní státy v životě nedosáhnou,“ řekl. Nyní je podle něj ČR v postavení kolonie států jako Německo a Francie, a proto je nutné nastolit rovnoprávné vztahy a vrátit se tak do období před podepsáním Lisabonské smlouvy. „Pokud to nepůjde, tak referendum o vystoupení,“ dodal.

Podobný pohled na EU má i předseda Cesty odpovědné společnosti Jaroslav Kuchař. „Opravdu jsme vstupovali do jiné EU a Lisabonská smlouva z nás opravdu nedělá rovnocenné partnery,“ řekl. „Pokud se nestane to, že občané západoevropských zemí nepochopí, že jejich reprezentace nehájí jejich zájmy, tak bude velký problém.“

Suverenitu ztratilo Česko i podle předsedy hnutí Řád národa Josefa Zicklera, a je nutné změnit podmínky. Nicméně odchod z Unie by v současnosti hnutí nezvažovalo. „Nejsme soběstační v žádném segmentu, který by byl nutný. Nepatří nám strategické zdroje v takové hodnotě, jaké bychom potřebovali, nejsme soběstační v oblasti potravin a všech dalších věcech,“ řekl.

Podle lídra pražské kandidátky hnutí Volte pravý blok wwww.cibulka.netPetra Cibulky se EU velice rychle mění v Sovětský svaz. Unii je proto podle něj nutné transformovat po vzoru Švýcarské konfederace tak, aby stálo na referendech, občanských iniciativách a na odvolatelnosti politiků přímo občany. Pokud k této transformaci nedojde, tak se podle jeho slov „staneme otroky bandy ruských fízlů v Bruselu a ve všech evropských vládách“. Na dotaz moderátora, kdo jsou podle něj „ruští fízlové“, odpověděl, že se jedná o politiky a většinu novinářů.

Podle vedoucího kandidátní listiny Radostného Česka v Moravskoslezském kraji Boleslava Buzka mají obyvatelé Česka díky EU to, o čem celé generace snili. „Schengenský prostor, volný pohyb osob, obchodní styk, volný pohyb pracovních sil. Máme tady velké množství výhod oproti malému množství nevýhod,“ řekl. Dodal ale, že je pro reformovanou Unii. Radostné Česko je podle něj například proti „nadměrnému přerozdělování a socialismu, který teď v Unii panuje“.

O setrvání v EU stojí i SPDV, uvedla Lenka Vančatová, která má číslo dva na pražské kandidátce. „Budeme určitě usilovat o to, aby Česká republika prosazovala svoje zájmy, byla vidět a srozumitelně prezentovala svoje názory,“ řekla.

Zavedení eura je morální hazard, míní Kuchař

Většina zástupců stran se shodla na tom, že by Česko nemělo přijímat euro. Podle Zicklera (ŘN) by tak přišlo o jediný nástroj, jak řídit a kontrolovat vlastní ekonomiku.

Podle Kuchaře (Cesta) není česká ekonomika natolik vyspělá, aby dokázala konkurovat vyspělejším zemím EU. „A druhá věc je morální hazard. Dneska dluhy eurozóny na vládní úrovni jsou 90 procent HDP v průměru. Takže bychom nevstupovali do klubu bohatých, ale do klubu předlužených,“ dodal.

Podle Hanniga (Rozumní) by přijetím eura navíc hrozilo zvýšení cen, znehodnocení úspor a stagnace výše důchodů.

„Přijetí eura znamená další a možná poslední smyčku na našem krku, když druhý konec provazu bude držet banda fízlů v Bruselu a ve všech evropských vládách,“ uvedl Petr Cibulka (VPB).

Radostné Česko podle Buzka s přijetím eura souhlasí. „Ale záleží kdy,“ doplnil. „Radostné Česko doporučuje po dalším cyklu přirozené recese, která přijde.“

Podle Vančatové (SPDV) se o zavedení eura dá uvažovat v časovém výhledu tří až pěti let.

Buzek: NATO je ochranný deštník, pro nás velmi důležitý

Dalším diskusním blokem bylo členství České republiky v NATO. „NATO je ochranný deštník, pro nás velmi důležitý,“ uvedl Buzek (). Česko by podle něj mělo budovat profesionální armádu a navýšit výdaje na obranu na dvě procenta HDP.

S členstvím v NATO souhlasí i SPDV. „Ta bezpečnostní rizika jsou dnes tak obrovská, že se musí řešit na úrovni více států nebo celé Evropy, a rozhodně bychom nepřistoupili na to, aby se NATO opustilo,“ řekla Vančatová. Stejně tak je podle ní nutné navýšit výdaje na obranu, ovšem ne na úrovni strategických a mezinárodních systémů. „Je nutné investovat prostředky do budování bezpečnostních systémů na tenčí úrovni,“ uvedla.

Podle Cibulky (PB) tvoří NATO pouze kouřovou clonu. „Když dojde kdykoli ke konfrontaci s Ruskem, NATO vždycky bez boje vyklidí pole. Viděli jsme to na Ukrajině,“ řekl. „Je třeba tlačit na reformu NATO, aby se stalo reálnou odstrašující silou.“ Dávat méně než dvě procenta na obranu je podle Cibulky vlastizrada.

Podle Zicklera (ŘN-VU) nemá Česko takovou armádu, aby se samo dokázalo ubránit. Proto je nutné zůstat v NATO. „Ale vytvořit jiný přístup tím způsobem, že bychom měli splnit jednu z hlavních přistupujících podmínek vstupu do NATO, kde se hovoří o tom, že máme mít takovou armádu, abychom byli schopni zabezpečit vlastní obranu,“ řekl. Na obranu by podle něj mělo jít možná i více financí než dvě procenta HDP. „Ale nemusejí odcházet jinam. Začněme si tímto způsobem budovat vlastní obranný systém,“ doplnil.

NATO není podle Kuchaře (Cesta) garantem bezpečnosti. „My stejně jako u EU si klademe otázku, komu NATO slouží. NATO neplní svoje poslání, aby hájilo zájmy občanů evropských zemí. A migrační krize je toho jasným důkazem,“ řekl. Pokud by se zvedaly výdaje na obranu na dvě procenta, tak by podle něj neměly přijít „do divokých moderních systémů“, protože hlavní hrozbou je prý v současnosti migrační krize.

Migrační krize je největším ohrožením pro Evropu i podle Hanniga (Rozumní) a NATO při jejím řešení zklamalo. „NATO odmítlo s tím něco dělat. NATO je v podstatě Amerika a všechno ostatní je jenom, aby hlasovalo,“ řekl. „Proč dávat dvě procenta na to, aby zbrojní mašinerie měla velké kšefty, když jsou úplně jiné hrozby? Tady se lidé porážejí automobily a tak dál.“

Kuchař: Jestli nemáme potraviny, vodu, energii, tak jsme vydíratelní

V závěru diskuse se zástupci stran věnovali tématu soběstačnosti Česka v produkci a příjmu potravin. V této otázce panovala shoda – vláda by měla decentralizovat zemědělství, podporovat domácí produkci a menší zemědělce.

„Máme přímo v programu – potravinová soběstačnost a bezpečnost jsou součástí nezávislosti a obranyschopnosti státu. Tady se pěstuje řepka, kukuřice. Nepěstují se věci, co se pěstovaly léta a staletí,“ uvedl Hannig (Rozumní). Je podle něj potřeba potravinová soběstačnost, jinak Češi zůstanou v područí řetězců.

Podle Zicklera (ŘN-VU) je řešením zastavit dotace na dovoz méně kvalitních potravin ze zahraničí a jejich přesunutí malým a středním zemědělcům. Dále změnit zákon o využití půdy a obnovit vlastní hospodářství na úrovni zpracovatelského průmyslu potravin.

„Téma soběstačnosti není ekonomická diskuse. Je to diskuse bezpečnostní a je to diskuse politická,“ konstatoval Kuchař (Cesta). „Jestli nemáme potraviny, vodu, energii, tak jsme vydíratelní.“

„Na polích se pěstuje místo potravin palivo – nehorázný zločin proti lidskosti,“ uvedl Buzek (). Podpora malých farem by podle něj mohla problém vyřešit.

Vančatová (SPDV) uvedla, že je podle ní nutné decentralizovat zemědělství. „Dotovat menší podniky a pěstovat potraviny a ne něco, co je ekonomicky výhodné,“ řekla.

Podle Cibulky (PB) je hlavním problémem v získání soběstačnosti v produkci potravin ruská klimatická válka. „Dokud nebude v Evropě pršet, tak žádnou potravinovou soběstačnost nemůžeme nikdy vyřešit,“ řekl.

Zdroj: ČT24

Volební spot Radostného Česka: Nejsme ovce!

Je čas převzít zodpovědnost do vlastních rukou a přestat jen slepě poslouchat.

Volební spot Radostného Česka: Svoboda Jednotlivce

Protože svoboda je základ štěstí a radosti.